Google vs. Milton
Sešívačka jako symbol moderního - i ne tak moderního - pracoviště získala svůj kultovní status díky kultovní komedii Office Space z roku 1999 a Miltonově posedlosti originálním jasně červeným sešívačem Swingline®. Zdá se také, že je opakovaným námětem mnoha vtípků souvisejících s kanceláří, jak tomu bylo v počátcích seriálu The Office (britská verze). Stala se však sešívačka konečně fosilií připravenou na skládku? Zdá se, že je to případ společnosti Google. Jeho majitel, společnost Alphabet, se nespokojil s propuštěním 12 000 zaměstnanců a přistoupil k extrémním opatřením na snížení nákladů, včetně omezení používání sešívaček.
Kde se ChatGPT setkává se sešívačkou
Ve společnosti Google a pravděpodobně i v mnoha dalších kancelářích jsou sešívačky out a umělá inteligence je rozhodně in. Je to však jen módní výstřelek, nebo trend? V době, kdy se pěnivá pandemie ziskovosti v mnoha oblastech ekonomiky uklidňuje - od technologických gigantů až po ceny oceli -, se mnoho společností snaží zvýšit produktivitu. Zdá se, že kolem umělé inteligence je ze zřejmých důvodů hodně humbuku. Ale odstranění sešívaček?
Chápu argumenty pro zrušení sešívaček. V dnešní době se dotýkáme mnohem méně papíru. Argumenty proti jsou však mnohem složitější, hlubší a komplexnější (je něco tak uspokojivého jako obdržet poštou skutečnou vizitku nebo ručně psaný dopis? V obálce?) A přiznejme si, že netušíme, co umělá inteligence přinese nebo nepřinese, ať už revolučního a/nebo děsivého. A pokud internet a chytré telefony něco naznačují, pravděpodobně to znamená generování nejlepších videí všech dob, ale naprosto falešných koček. Kde ale zůstane sešívačka a její zbytková hodnota pro kancelářské pracovníky v roce 2023 a později?
Moje posedlost sešívačkami
Stalo se to asi před 20 lety, když jsem působil jako člen fakulty v předním programu Executive MBA v Budapešti. Tehdy jsem se snažil, aby přednášky o řízení provozu a kvality byly trochu živější než kapitola o Juranově trilogii kvality (Steve Jobs byl zřejmě jejím velkým fanouškem) ze zaprášené učebnice, kterou jsem zdědil po předchozím profesorovi.
Můj neúspěch při hledání dobrého příkladu ještě zhoršovala naprosto mizerná sešívačka, která se vždycky zasekla, když jsem se snažil uspořádat hory případových studií a článků, které mají tendenci růst jako plíseň, když se člověk poprvé pokouší uspořádat 33hodinový kurz. Kolegyně z kanceláře, pravděpodobně unavená mým neustálým štěkáním a vztekáním, mi laskavě půjčila sešívačku.
Bylo to zjevení. Malý. Pohledný. Hladký. Po sešití velkých stohů papíru jsem prsty přejížděl po horní a spodní straně dokonale tvarované, čistě vložené sponky. Byl to zázrak techniky. Cvičil jsem se v obracení stránek, jen abych zažil tu lehkost a eleganci, s jakou se krásně sešité stránky otáčejí dopředu a dozadu. Nejlepší ze všeho bylo, že jsem teď měl skutečně hmatatelný příklad pro „Rozměry kvality“, které jsem měl ten týden probírat v hodině (pokud uhodnete, kolik „rozměrů“ existuje, věnujeme 100 dolarů na vaši oblíbenou charitu a dalších 100 dolarů za každý, který dokážete vyjmenovat…).
(De)humanizace pracoviště
Můj oblíbený vtip o továrně budoucnosti říká, že jedinými živými tvory, kteří v ní budou smět být, budou člověk a pes. Úkolem psa bude dohlížet na to, aby se člověk ničeho nedotkl. Nikdy to nebylo tak pravdivé jako v těchto opojných dnech. Tento cynismus pravděpodobně do značné míry vysvětluje, proč si tolik lidí, včetně dokonce New York Times, libuje v auře kvalitní sešívačky. „Nic se ve skutečnosti nepřibližuje uspokojivému ka-čuknutí sešívačky: je to zvuk, který znamená, že práce je hotová,“ vykřikuje autorka a samozvaná odbornice na sešívačky Phyllis Korkkiová.
Svět je stále více digitální a tento trend bude nepochybně pokračovat. Ale bohužel jsme (zatím) stále lidmi. To znamená vrozenou potřebu fyzického spojení a stimulace smyslů. Ať už se jedná o vinylové desky, papírové knihy, pera a tužky, zápisníky Moleskine® nebo sešívačku Swingline, analogová zařízení (a analogové myšlení) budou mít v kancelářské produktivitě a kancelářské kultuře vždy své místo.